Hlavní město Kanady: Ottawa - Myšky

Autorem článku je opět maestro Řízek.

Po dlouhém přesunu z Kingstonu, vysazení našich dvou spolucestujících, které jsme svezli, a kratičkém bloudění jsme se dostali do Ottawy, města totálněbrutálněmonstrózněhustodémonskymegakrutopřísně zamrzlého. Našli jsme zde naprosto famózní ubytování Bed&Breakfast, kde nás přivítali pomalu jak příbuzenstvo na návštěvě. Po krátkém ohřátí se jsme vyrazili do centra na večeři a nasvícenou výstavu ledových soch v rámci zimního festivalu Winterlude. Během "procházky" jsme se přesvědčili, že na takovou zimu opravdu nejsme připravení. Během prohlížení ledových soch jsme v pocitových cca -32°C zmrzli jako ty ledové sochy a byli božsky vděční za teplo domova. Zítra se musíme tepleji obléct...Lucky poznámka: Od té doby vím, že Ondrovi nikdy ohledně teploty venku nebudu věřit. Po jeho přesvědčení, že tam není nijak hrozná zima, jsem si nevzala druhé kalhoty, takže jsem měla pocit, že se mi stehna po dotyku rozpadnou na malé ledové kostičky.

Ráno prosvětlila parádní snídaně, krátký pokec s hostitelem, přijetí pár turistických doporučení a pak hurá ven. Venku krásně svítilo sluníčko, nebe bylo modré jako krtečkovy kalhotky, ale přesto (možná i proto) nás to hurá hned za dveřmi přešlo. Pocitových -38°C člověku zmrazí úsměv ve tváři, dokonce jak popsala Lucka, cítíte jak vám chloupky v nose pokryje led. Dýchání tak ledového vzduchu se dá přirovnat leda k reklamě na žvýkačky Winterfresh, protahuje to celé tělo. S prsty skrčenými v rukavicích, šálou až přes nos a necitlivými prsty na nohou jsme se vydali objevovat krásy kanadského hlavního města.

Jako první jsme objevili pár takých kostelů a obytné čtvrti. Dá se říct nic nového, těšili jsme se na hlavní centrum. A pak na nás vykoukla majestátní Katedrála/Bazilika Notre-Dame. Krásná katedrála s velmi střízlivým, ale parádně zpracovaným interiérem, přesně jak to mám rád :-) Po velmi krátké prohlídce z důvodu právě probíhajícího funusu jsme přešli ulici, kde jsme prověřili interiér místní Národní Galerie. Ne, že bychom jako milovníci všeho umění šli do muzea, ale prosklený strop, jenž byl zároveň dnem bazénku se nám líbil :-) Pak si Lucka vzpomněla na Ottawský vodopád, tak jsme se vydali podél vody. Bohužel, jednak byl vodopád dost daleko, jednak byl spíš ledopád, proto jsme v půlce cesty zahnuli na most přes širokánskou řeku, ze kterého jsme se mohli kochat výhledy na celé centrum Ottawy a zároveň výše zmíněný ledopád. Za mostem se před námi rozprostírala Quebecká část Ottawy, ve které se nacházela další část Winterlude festivalu (podobná parku ve Žlutých Lázních) se spoustou zimních atrakcí, veselými spokojenými lidmi a pohodovou muzikou. Chvilku jsme si užívali pravých zimních radovánek, ačkoli se zmrzlými nosy, a pak se vydali podél muzea kanadské historie a IMAX kina na další most vedoucí zpět do Ontarijské části města.

Při přechodu mostu jsme obětovali poslední zbytky tělesného tepla ve prospěch budoucích generací při tvorbě fotek Parliament Hill a samozřejmě nutného zvěčnění našich zmrzlých tváří. I proto jsme byli nuceni :-P navštívit nejbližšího Tima Hortona, kde jsme objevili kelímkovou soutěž, která nám časem vynesla dvě malá vítězství. Ohřátí a plní čerstvého nadšení jsme pokračovali v cestě na Parliament Hill. Nejdříve nějaké to foceníčko zvenčí a následně hurá dovnitř. Usmálo se na nás totiž obrovské štěstí! Přijeli jsme do Ottawy v mimořádném týdnu, kdy ani Senát ani House of Commons neúřadovali, a tak jsme měli možnost prohlédnout si celou budovu s průvodcem a dostali se i do míst, kam se jindy nesmí. Prohlídka opravdu stála za to. Celá "historická" budova byla asi sto let stará :-P a jediná původní část byla dřevěná knihovna, která překvapivě při posledním požáru neshořela. No nicméně na Parliament Hill se podívejte na fotkách :-)

Po důkladné prohlídce parlamentu ještě rychlá prohlídka ledových soch za dne a pak nastalo dlouhé a vyčerpávající hledání velmi pozdního oběda. Nakonec jsme skončili pro změnu v čínské restauraci ;-) Chybou restaurace byla krutá zima. Doufajíce, že se ohřejeme, jsme si sundali bundy a nebyl to dobrý nápad. Ale aspoň jsme nepocítili veliký teplotní rozdíl, když jsme vyšli ven. Strhaní zimou a vcelku slušnou ušlou vzdáleností jsme pak jen okoukli Rideau Canal, kam jsme se chystali jít bruslit (viz dále), sehnali chuťovku k večeři a hurá do tepla domova.

Další ráno po opět famózní snídani jsme se již po balení přesunuli k Rideau Canalu, u kterého jsme si za pakatel půjčili brusle a zkusili si povinnou tradiční zimní zábavu všech Ottawanů i neOttawanů - bruslení na Rideau Canalu. Až na celkem husté sněžení a občasný ledový vítr to byla zábava vskutku parádní.

S nabytými zkušenostmi jsme věděli, že nás již žádný led nezastaví a na našich letních gumách jsme se vypravili vstříc všemu francouzskému do ještě mrazivějšího (jak nám bylo tvrzeno) Quebec City a o tom v dalším zážitku :-)